Polohování nemocného

Nepohyblivým nemocným, kteří nejsou schopni se na lůžku sami otočit (např. na bok), musíme pravidelně pomáhat s otáčením. U zcela nepohyblivých blízkých si musíme s jejich otáčením umět poradit sami, což není jak technicky, tak fyzicky snadný úkol. V průběhu dne polohujeme nemocného cca co 2 hodiny, v noci  co 3 hodiny. Pokud bychom těžce nemocného, nepohyblivého blízkého nepolohovali dostatečně často a správně, s největší pravděpodobností by se mu na kůži vytvořily dekubity - proleženiny, což jsou bolavé, často později i hluboké, zapáchající defekty mrtvé tkáně, které pak vyžadují odborné ošetřování a jejich hojení bývá z důvodu nepohyblivosti nemocného velmi obtížné.

O nutnosti polohování, změn poloh u dlouhodobě nebo trvale ležících nemocných víme, ale často nevíme jak nemocného napolohovat a otočit. Jak sami z každodenního spánku víme, otáčíme se na pravý, levý bok, na záda a na břicho. Nejčastěji využíváme poloh na obou bocích a na zádech. Poloha na břiše je obtížněji proveditelná a u mnohých diagnóz (např. u srdečních chorob, kterou má velká část populace) je nevhodná, vzhledem ke zhoršenému dýchání.

Proč polohujeme nepohyblivého člověka?

Polohováním předcházíme tvorbě proleženin, kontrakturám (bolestivé zkrácení svalů), snižujeme riziko vzniku pneumonie (zápalu plic) a také zlepšujeme prokrvení při poruchách motoriky (hybnosti).

Zásady při polohování:

  • K lůžku nemocného se vždy postavte co nejblíže, případně si i klekněte k němu na postel, s cílem co nejméně zatěžovat svá záda.
  • Máte-li polohovací postel, spustěte ji co nejníže, budete mít tak větší sílu a rovněž tím šetříte svá záda. Je-li nemocný v polosedě, spustěte horní část postele, uveďte nemocného do roviny. Bude se Vám s ním mnohem lépe pracovat.
  • Prostěradlo i polštář vždy pod nemocným dobře napněte a uhlaďte. Odstraňte také drobečky z jídla a vše, co po pod ležícího napadalo. Jakékoliv nerovnosti se po krátké době nemocnému otlačí do vlhké a špatně prokrvené kůže a mohou způsobit poškození pokožky.
  • Vždy při polohování kontrolujeme kůže nemocného, zda není zarudlá, případně ji ihned ošetříme.
  • Vždy při polohování podložíme polštáři a jinými pomůckami končetiny s postiženou hybností. Tedy např. je-li u mozkové příhody postižená pravá noha a ruka ukládáme je do zvýšené polohy, na polštář.

 

Umístění postele nemocného v místnosti

Na obrázku je vzorová ukázka postele, která by měla být umístěná v místnosti tak, aby k nemocnému byl vždy přístup ze tří stran, pro snadnou manipulaci s nemocným. Tedy postel by měla být v prostoru, nikoliv v rohu místnosti:

 

 

 

Polohovací pomůcky

 

Příklady pomůcek - antidekubitní polštářky, polohovací "hadi" a kolečko pro odlehčení paty nemocného:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ukázky polohování nepohyblivého nemocného (bezmocného):

 

VIDEO ukázka snadného, samostatného polohování:  http://youtu.be/9-F8rlNn2qE

VIDEO ukázka jednoduchého přesunu nemocného v sedě:  http://youtu.be/Op02XJw8G84

 

Polohování ve dvou: oba polohující se vždy musí postavit co nejblíže k nemocnému, těsně k posteli či dokonce si může dotyčná osoba kleknout na postel k nemocnému. Tím výrazně zmírníte zátěž své páteře při zvedání břemene. Uchopíte polohovací podložku co nejblíže u těla nemocného, bude se Vám tak zvedat a posouvat mnohem lépe:

 

Nesprávné polohování ve dvou: obě polohující osoby stojí příliš daleko od nemocného, polohovací podložku drží taktéž daleko od těla nemocného. Díky tohoto nesprávného postoje dojde k velkému zatížení jejich páteře v předklonu a nevyvinou dostatečnou sílu k posunutí nemocného na podložce. Váhu nemocného pocítí tak mnohem víc:

 

 

V poloze na zádech vypodložíme polštáři nejvíce zatěžovaná místa nehybných končetin. Takto podložené končetiny jsou u nemocných zcela nehybných. Nohy jsou vždy podložené velkým polštářem, který musí sahat až pod koleno, aby kolenní kloub byl mírně ohnutý. Kolenní kloub nesmí viset prohnutý nad prostěradlem. Tato pozice by byla pro nemocného po chvilce velmi bolestivá. Paty by měly být volně nad matrací, odlehčené. Velmi důležité je podložení hlavy i ramen. Hlava by měla být jen mírně nad úrovní hrudníku, nikoliv zalomená v pravém úhlu k hrudníku. U mozkových příhod - v případě ochrnutí některé z končetin, podkádáme pouze postiženou končetinu. Tedy např. u levostranného postižení podložíme jen levou ruku a nohu polštářem, aby nemocný mohl se zdravou (pravou) polovinou těla volně pohybovat:

 

 

 

Chodidla dolních končetin by neměla být propnutá, je dobré je podložit polštářem. U propnutí chodidel dopředu se vytváří kontraktura (zkrácení svalu), která poté brání nemocnému při nácviku chůze došlápnout na patu:

 

 

 

 

 

 

V poloze na boku jsou taktéž podložené polštáři nejvíce zatěžovaná místa nepohyblivých končetin. Takto podložené končetiny jsou u nemocných zcela nehybných nemocných či u nemocných s levostranným postižením končetin:

 

 

 

 

Ukázka zajištění polohy na boku, aby se nemocný nestáčel do polohy na záda. (Při nutnosti odlehčení oblasti hýždí a kostrče):

 

 

Při nehybnosti horní končetiny:

Při nehybnosti horní končetiny (z jakékoliv příčiny) vždy umístěte stolek na stranu postižené končetiny, aby byl nemocný schopen se sám obsloužit. Na obrázku má nemocná postiženou pravou ruku, levou se snadno napije, zapne TV, zatelefonuje atd:

 

 

U nehybných rukou, které bývají často křečovitě sevřené v pěst je vhodné do dlaní nemocného vkládat měkké, na pohmat příjemné předměty, např. malé polštářky, froté žíňky, plyšové kračky... Předchází se tak (mimo jiné) vzniku dekubitů v dlaních nemocného, které vznikají tlakem nehtů na kůži, při křečovitém sevření rukou:

 

 

Po operacích kyčelních kloubů:

Několik týdnů po operacích kyčlí, při umělých kloubních náhradách, dbejte na to, aby měl nemocný vždy při polohování polštář mezi koleny. Zajistíte tak přirozené a nebolestivé postavení kloubu. Nemocný nesmí s umělou kloubní náhradou křížit nohy přes sebe. 

VIDEO ukázka - zajištění postavení končetiny po operaci kyčelního kloubu: http://youtu.be/WqjYIq5aBdU